O tom, kde se vzala káva a kdo první objevil její lahodnou chuť a povzbuzující účinky, koluje hned několik příběhů.

První zmínka o kávě se datuje už do devátého století před naším letopočtem, kdy se o jejích léčebných účincích zmiňuje arabský lékař jménem Rhazes. Druhý příběh pochází z etiopské provincie Kaffa a vypráví o místním pastevci koz Kaldim, který zpozoroval, že jeho stádo je velmi aktivní po přežvýkání jakýchsi červených bobulek. Okusil proto tyto plody sám a o nabyté energii pověděl mnichům v nedalekém klášteře. Ti začali účinku bobulí využívat k tomu, aby zůstali bdělí během nočních modliteb. Právě tito mniši začali bobule pražit a vařit z nich lahodný nápoj.

Kávovník byl poprvé kultivován v Jemenu někdy okolo 15. století, ale pravděpodobněji už mnohem dříve. Hlavním arabským přístavem té doby byla Mocha. Odtud se zboží, včetně vzácné kávy, šířilo do okolního světa. Sazenice kávovníku bylo zakázáno vyvážet mimo území tehdejšího arabského světa. Jako první se podařilo prolomit tento zákaz Nizozemcům, kteří v 16. století rostlinu získali a začali pěstovat ve sklenících.

První kavárny, které byly považovány za centra společenského života, obchodních schůzek a později i politických jednání, byly otevřeny v Mecce. V Evropě získalo pití kávy velkou popularitu v Itálii, Velké Británii, Nizozemí, Francii a Německu.

Na začátku 18. století rozšířili Holanďané pěstování kávy do Indonésie, Francouzi na Martinik a Španělé do oblasti Karibského moře, Střední Ameriky a Brazílie.